Dovol si jít za hlasem své duše

Kdybych měla říct jedinou věc, která je klíčem ke spokojenému mateřství, bylo by to umění věnovat si každý den vědomý čas a prostor. Kdybych měla říct jedinou věc, kterou mi mateřství dalo, byl by to návrat k sobě. Poslechnout svoji duši a jít za hlasem svého srdce. Ač se to zdá na první pohled úplně sci-fi. Ač se najde vždy tisíce důvodů, proč to zrovna nejde.

V tomto příběhu ti budu vyprávět o mých mateřských pádech a lekcích, které přinesly. O tom, jak jsem poslechla hlas své duše, dopřála si víkend sama pro sebe a co všechno mi toto beskydské dobrodružství dalo. A ukážu ti, jak se to všechno můžeš naučit a dopřát si i ty ♥

Věnuj sama sobě každý den vědomý čas a prostor

Před šesti lety, se čtyřmi dětmi ve věku 0-4 roky, jsem byla u konce sil, fyzických i psychických. Přežívala jsem ze dne na den a nemohla se dočkat, až toto náročné období přejde, děti vyrostou a já se budu moct opět věnovat taky sama sobě.

Takto jsem přežívala několik týdnů a čekala na impuls, který mne nakopne pohnout se z místa. A ten impuls přišel: jednoho rána jsem se probudila a nemohla hýbat rukama. Toužebně jsem vzpomínala na svou oblíbenou hlášku: „Mám jenom dvě ruce!“ No tak teď jsem neměla ani jednu. Sakra, jak se mám bez rukou starat o mimino a jeho tři sourozence?

A tehdy mne napadl velký úlet: vyrazila jsem na hodinu jógy, kde jsem celou dobu ležela na karimatce, protože stejně jako se bez rukou blbě přebaluje pokaděné dítě, tak se dělá blbě pozdrav slunce.

Po hodině mi lektorka ukázala 3 minutovou energetizující techniku, která mi během pár dnů vrátila obě ruce, ale hlavně chuť do života. Začala jsem si každý den věnovat vědomě 5 minut času: práce s pánevním dnem, vědomé dýchání, krátká meditace. A najednou už jsem jen nepřežívala ze dne na den, ale začala si svého života opět užívat.

Z minut se stávaly hodiny, z hodin půldne a postupně i dny, co jsem si dovolila věnovat sama sobě. Moje rada proto zní:

Často pomůže určit si dopředu konkrétní čas, který bude jen tvůj. Jasně, že to nemusí vždycky vyjít. Ale měj v sobě nastavené upozornění, že pokud to nevyjde tři dny po sobě, je nezbytně nutné něco změnit.

Stejně tak ti může pomoci, když si dopředu určíš, čím těch 5 (či více) minut zaplníš: protáhneš si záda? Zaměříš se na svůj dech? Přečteš si kapitolu v knížce? Nalakuješ si nehty?

Poslouchej hlas své duše

Už dlouho mě to volalo do Beskyd. Už dlouho jsem toužila vyrazit sama na pouť. Už dlouho jsem plánovala víkend jen sama se sebou. A tento podzim se to všechno protlo a já vyrazila směr Frýdek-Místek.

Odjezd nebyl pochopitelně jen tak. Všimla sis, že když si chceš dopřát konečně čas pro sebe, vždycky se něco pokazí? Děti onemocní, šéf ti zadá neodkladnou práci, kamarádka s tebou potřebuje nutně něco probrat. U mě to byl nejdřív červík: „Pojedu s celou rodinou, nikdy jsme tam nebyli, tak to ukážeme dětem.“ Poté přišly pochybnosti: „Nemůžu odjet, syn má zlomenou ruku, dcera první koncert…“

To všechno jsou zkoušky, kterými si život ověřuje, jak moc to sami se sebou myslíme vážně. A co je tedy řešením?

A tak jsem v pátek ráno nastoupila do vlaku a za 6 hodin byla ve Frýdku.

Raduj se z toho, co ti život přináší

V pátek večer jsem si pod vedením své kamarádky a skvělé tanečnice s ohněm Pauly Liptákové  vyzkoušela  ohnivé pojky. 10 minut jsem točila na pokoji hedvábnými pojkami a pak jsme vyrazily ven zkusit si to rovnou i s ohněm.

Zpočátku jsem měla dost obavy vůbec si ty zapálené pojky vzít do ruky, ale po chvíli jsem se osmělila a postupně s nimi začala točit i tančit před naším penzionem. Cítila jsem obrovskou svobodu a radost, příval vnitřní síly s pocitem „dokážu cokoli“, i jak ten fyzický oheň zažehává můj oheň vnitřní ♥

V sobotu jsem se zúčastnila Mastermind s Podnikáním z pláže a celý den se nechala hýčkat neuvěřitelnou péčí celého plážového týmu a inspirovat moudrými vhledy do mého profesního, ale i osobního života, což byl velmi silný, vyživující a podporující zážitek.

A v neděli ráno jsem hodila na záda krosnu těžkou jak prase, protože jsem v ní táhla notebook i svou první vytištěnou e-knihu Cyklická máma: nauč se respektovat své proměnlivé potřeby a využívat své zesílené schopnosti, a vyrazila směr Lysá hora.

Zahájila jsem mší věnovanou 400 letům vysvěcení kostela sv. Martina ve Skalici. Následně jsem se přesunula busem do obce Krásná, kde jsem se šla podívat na dva vodopády. Najednou přijede auto, vystoupí manželský pár ve věku mých rodičů a pán mi povídá, že se jdou vykoupat do říčky, ať jdu s nimi. Poděkuji s tím, že jim nechám prostor, ať si to užijou v soukromí, a odcházím.

Po několika metrech se otáčím, svlíknu se a hupsnu tam za nimi. Voda je skvělá! Potom spolu sedíme na lavičce u vody, popíjíme kafe z jejich termosky, cpeme se jejich koláčky a filozofujeme nad krásou života. Pak hážu opět batoh na záda a vydávám se na výstup. Za 90 minut jsem nahoře. Je tu nádherně! Vyfotím se se svou knihou před hladícím bodem, dám si oběd,ubytuju se v chatě Maratón, umyju se a usnu. Vrchol mateřského blaha: dát si odpoledne zcela nerušeně dvacet 🙂

V podvečer beru počítač a jdu do restaurace psát. A vedle mne sedí týpek a taky něco sepisuje.  Další blázen, co se tahá nahoru s noťasem, aby pak mohl po večerech psát. Opět pociťuji hlubokou lidskou vzájemnost. Na západ slunce vyjdu ven a pak ještě chvíli před spaním píšu v posteli. Ráno vstávám na východ slunce a ještě v pyžamu vyjdu ven a kochám se. Na horu vybíhají první ranní nadšenci.

Po krásné horské snídani házím opět batoh na záda a skutálím se do Ostravice, kde nastupuji na vlak domů. Na nádraží mne vyzvedává můj skvělý muž, který zvládl během víkendu tři hodiny poslouchat dětské sbory, vyrazit se všemi dětmi do muzea a upéct se synem dort pro paní učitelku. Děti doma trochu znuděně vzhlednou od televize a pak se dívají dál. Toliko k té naší mateřské nepostradatelnosti 🙂

Děkuji svému muži, že mi vytvořil prostor si tento víkend takto užít. Díky všem lidem, které jsem během něj potkala a se kterými jsem mohla sdílet prožitek hlubokého lidství. Děkuji sobě, že jsem poslechla hlas své duše a vyrazila.

Že máš mraky důvodů, pro to teď nejde? To je v pořádku. Nech všechny tyto důvody skrze sebe projít. Prociť si je na vlastním těle a pak je pošli dál. A vyraž.

A že vlastně vůbec nevíš, po čem toužíš, co bys potřebovala, kam tě tvoje duše volá? I to je zcela v pořádku. Měj se sebou trpělivost. Pravidelně se na to sama sebe ptej. Hledej odpovědi v přírodě, při procházce kolem řeky, v horách, v lese, při vědomém pohybu, práci na zahradě, nebo během tvé menstruace. Jednou svůj vnitřní hlas opět uslyšíš ♥

Kdybych měla říct jedinou věc, která ti pomůže tohle všechno si dovolit a naučit se, a navíc si užívat života i mateřství po celý měsíc, byla by to vědomá práce s menstruačním cyklem. Zvu tě na dobrodružnou cestu do hlubin ženského těla i duše, na které objevíš spoustu pokladů, pro život tvůj i tvého okolí. Moc ráda tě budu na této cestě provázet. Tvým prvním krůčkem může být můj e-book zdarma 12 tipů, jak být doma v pohodě po celý měsíc.

S láskou a úctou, Katka