Na vlnách balijské ženy aneb dva týdny sama na Bali

V lednu 2025 jsem si poprvé za 13 let mateřství dopřála celý týden jen sama pro sebe a putovala jsem po Rybářské stezce v Portugalsku. Bylo to skvělé! Přijela jsem odpočatá, nabitá, šťastná a říkala jsem si, že příští rok si dopřeju týdny dva a třeba se konečně vydám do té jižní Ameriky, kam mě to už od dvaceti táhne.

Ale neutekly ani čtyři měsíce a já jsem se ocitla opět sama na letišti. Místo báglu jsem sbalila kufr. Místo do jižní Ameriky jsem vyrazila do Indonésie. Na Bali, které mě nikdy nelákalo. Stejně jako celá Asie. Zbláznila jsem se? Možná 😀

Příběh o mé dvoutýdenní cestě na Bali. Příběh o mé cestě domů.

Počáteční obavy

Jak to tedy celé vzniklo? Tři měsíce před odletem mi napsala kamarádka: „Ahoj Katko, jeď na Bali na chakradance s Alicí Kirš. Nevím, proč ti to píšu 😀“.

Upřímně jsem se zasmála. Proboha! Co bych já dělala na Bali s chakradance a navíc s Alicí? Dobrý vtip Stáni!

10 minut na to jsem si už googlila, jaké jsou termíny a ceny letenek 😂 Následovalo 6 týdnů váhání a nekonečně pochybností a strachů.

Nemůžu si to dovolit! Finančně ani časově. Dva týdny bez dětí nezvládnu! Zvládnu letět sama takhle daleko? Atd.

Po 6 týdnech jsem si retreat objednala a koupila si letenku. Ale věřit jsem tomu celému začala až tři dny před odletem.

Můj program na Bali

A co jsem tam tedy ty dva týdny dělala?

Můj počáteční plán byl jasný: jela jsem se tam především opečovat. Opečovat své tělo a duši. Na programu retreatu byla i mysl, ale té jsem chtěla dát odpočinout 😉

Těšila jsem se, jak budu každý den cvičit, tančit, plavat v oceánu, v bazénu, jíst výborné jídlo a číst si. Taky jsem se moc těšila na duchovní rozměr cesty a setkání s balijskou spiritualitou. A byla jsem zvědavá, koho tam potkám. Kdo si takový zážitek dopřeje?

A jaká byla realita? Mnohem lepší než moje nejdivočejší sny 😉

Každý den jsem se budila ještě před svítáním a nejprve si šla na pláž zacvičit hormonální jógu a u toho pozorovala východ slunce.

Pak jsem si šla třeba na hodinu zaplavat a užívala si, že si můžu dopřát přesně tolik času ve vodě, kolik chci, aniž bych musela stále kontrolovat, zda pořád vidím všechny čtyři hlavičky nad vodou nebo zda bych už neměla jít vystřídat manžela, aby si taky mohl zaplavat.

Poté jsme si daly s kamarádkou, kterou jsem poznala na místě, společnou snídani u oceánu a odebraly se na dopolední vedený prožitkový program, kde jsme se věnovali různým tématům souvisejícím s hojností a sebehodnotou a postupně si procházeli všemi čakrami a tématy s nimi spojenými.

Odpoledne jsem se pak věnovala většinou dalšímu cvičení, plavání a také jsem hodně četla. Den jsem zakončovala plaváním při hvězdičkách a posloucháním šumění oceánu.

Cesta do hlubin

Takhle to zní všechno dost růžově, ale pravda je, že to bylo velmi pestrobarevné a přineslo to celou škálu emocí. Mnohokrát mě přepadl obrovský smutek doprovázený potoky slz. Mnoho věcí se pročistilo. Mnoho věcí se uzavřelo. A vytvořil se prostor pro nové 🙏

Ale užívala jsem si každou minutu sama se sebou, i když některé byly velmi bolestné. Užívala jsem si vědomé pozornosti, kterou jsem věnovala svému tělu. Užívala jsem si nového přátelství, které považuji za jeden z největších pokladů, který jsem si z Bali přivezla.

Absolutně mě uchvátila mentalita a spiritualita místních obyvatel. Kolik času, energie a vědomé pozornosti věnují každý den, několikrát za den vyjadřování vděčnosti za to, co mají, co by na první pohled mohlo vypadat jako velmi málo. A přitom to je všechno ❤️ Jak jsou pokorní, soucitní, ale taky si umí udělat ze sebe legraci 😉

Zúčastnili jsme se během pobytu několika očistných rituálů a pokaždé to byl velmi silný zážitek, kdy jsem současně vnímala i naši vzájemnou lidskou pospolitost.

Sešla se tam absolutně fantastická skupina lidí, z různých oborů a prostředí, a dohromady to dávalo nádherný obrázek. Od začátku jsem se cítila v našem kruhu velmi bezpečně a bez obav sdílela i velmi intimní věci.

Všechny barvy Bali

A jaké je samotné Bali? Nádherné! Retreat probíhal v překrásném resortu Poinciana na severním pobřeží ostrova, které je klidné a velmi autentické. Většinu času jsme trávili v resortu a nechali se opečovávat tamním fantastickým personálem.

Také jsme ale navštívili džungli a ponořili se tam do proudu vodopádu, který smyl všechno, co se ještě nepročistilo, největší balijský chrám, který vypadá spíš jako chrámové městečko o tisíci menších chrámů a několika ústředních, nebo jsme pluli na katamaránech na východ slunce nad oceánem a v jednu chvíli se ocitli v hejnu delfínů ❤️

Ale jak se říká, Bali je ostrovem bohů i démonů, a tak ani zde nebylo všechno růžové. Každý večer se na pláži pálí odpadky a plasty. V oceánu jsem musela občas mezi odpadky kličkovat, neboť obyvatelé jsou odjakživa zvyklí házet všechno do moře. Ale vlastně mě to tam vůbec nepohoršovalo…

Menstruace na Bali

Téma menstruace na Bali mě hodně zajímalo už před mým odjezdem do Indonésie. Jak tam asi ženy menstruaci prožívají? A jestlipak taky trpí PMS? A jak vnímají čtyři fáze cyklu, když nemají čtyři roční období, propíše se to nějak i do cykličnosti? Těšila jsem se, až to uvidím na vlastní oči a pocítím na vlastní kůži, neboť přesně jak jsem doufala, na dobu retreatu připadlo i moje krvácení 😉

Poprvé jsme se s tím setkali, když jsme jeli na výlet do toho největšího chrámu na ostrově. Místní průvodce nám vysvětlil, že do chrámu nesmí vstoupit menstruující žena, ani její rodina, neboť jsou v tu chvíli považovány za nečisté a příliš otevřené temným silám. Mě se to v té době ještě netýkalo.

Ale můj čas taky nastal 😀První den mojí menstruace připadl na den, kdy jsme jeli na výlet do džungle spojený s procházkou a očistou pod vodopádem, které předcházelo pokládání obětinek a modlitba v přilehlém chrámečku, kam jsem tedy měla podle balijské tradice vstup zakázaný.

Řekla jsem si, že budu respektovat tradici země, ve které se nacházím, a skutečně jsem tedy skoro jako jediná zůstala „před branami“. A bylo velmi zajímavé na sobě pozorovat, jak to na mě působí:

Zpočátku jsem pocítila obrovský smutek a vyloučení. Ale během chvilky tyto pocity pominuly, já jsem si našla svoje místečko, kam můžu položit svou obětinku i modlitbu, a užívala jsem si chvíli spočinutí v samotě.

Dalším překvapením pro mne bylo, jak probíhalo samotné moje krvácení. Před odjezdem jsem si pro jistotu pořídila menstruační plavky. Doma v podstatě žádné menstruační pomůcky nepoužívám, ani na koupání, a do řeky chodím bez. Ale tady měly být i bazény, kam doma během menstruace nechodím, a tak jsem si řekla, že je vyzkouším.

Menstruační plavky mi naprosto vyhovovaly, ale zjistila jsem, že je vlastně nepotřebuju ani do bazénu, neboť když jsem ve vodě, krvácení na tu dobu ustane (za to když pak vylezu ven, tak to teče, takže se musím okamžitě odebrat na toaletu, kde nechám krev volně vytéct).

Cesta domů

Mou největší obavou před cestou na Bali bylo, že se mi bude stýskat po domově a po dětech. Nestýskalo. Cítila jsem se tam totiž doma. Ne doma na Bali. Ale doma sama v sobě 🙏

Spoustu věcí jsem tam zanechala. Spoustu věcí našla. Třeba novou lásku. Ale o tom zas někdy příště 😉

Ke konci pobytu jsem se už ale domů do Čech moc těšila. Na svou rodinu. A také na to, až začnu všechno to, co jsem tam načerpala, šířit dál. Mezi své blízké i mezi svou komunitu ❤️

Přála bych tento zážitek každé ženě, každé mamince! A proto jsem se rozhodla, že příště je řada na vás 😉 Pojedete se mnou na Bali? 💃