Hledání ztraceného já

Příběh o tom, jak jsem našla samu sebe, svou vnitřní sílu, radost ze života a naplnění. Jak se z hodné usměvavé jedničkářky stala úspěšná podnikatelka z pláže. Konkrétní tipy, jaké cesty vás mohou dovést zpátky domů, k sobě samým, do vašeho středu, a pomůžou vám objevit vaši podstatu a žít váš plný potenciál.

Celý život toužíme po tom uspokojovat všechny kolem sebe. Chceme, aby byli naši blízcí šťastní a svět lepší. Snažíme se být pořád těmi hodnými usměvavými jedničkářkami. A této touze jsme ochotny obětovat mnohé: svoje tělo, myšlenky, sny a někdy i celý život.

Neustále se snažíme za všech okolností všem zavděčovat. Všem kromě jedné bytosti, se kterou postupně ztrácíme kontakt. Zapomínáme na to, kým jsme a jaké jsou naše potřeby a přání.

Ale nikdy není pozdě na to vydat se hledat své ztracené já. Začít si plnit své sny a znovuobjevit sám sebe.

Příběh tulení ženy

V knize Sedm posvátných fází menarché jsem narazila na příběh tulení ženy, který se mne hluboce dotkl:

Zatímco tulení žena tančí na břehu moře se svými kamarádkami, starý rybář jí ukradne tulení kůži, kterou odložila a bez níž se nemůže do moře vrátit. Slíbí jí, že ji vrátí, když si ho vezme a zůstane s ním sedm let. Žena svolí a během pobytu na souši porodí syna. Postupně ale začíná na zemi strádat, kůže jí sesychá, vypadávají vlasy, zhoršuje se zrak.

Když se po uplynutí lhůty dožaduje vrácení své kůže, rybář odmítne, neboť se bojí, že ho pak opustí. Ženě pomůže její syn, který jí kůži přinese. Žena ji oblékne, uteče s ním na břeh a společně se pak ponoří do hlubin vod a vrátí se zpátky k její rodině.

Tulení kůže v příběhu představuje ženinu duši, integritu a sílu. S tím, jak si žena nechá kůži ukradnout, se vzdává všeho, čím je, ve prospěch druhých.

Jak a proč tuto kůži-duši ztrácíme? Někdy ztratíme celou kůži najednou, někdy o ni přicházíme kousek po kousku. Dobrovolně či nedobrovolně ji odevzdáváme rodičům, sourozencům, kamarádům, partnerovi, dětem, zaměstnavateli, zaměstnancům, společnosti, světu. Protože toužíme po tom být milovány a přijímány. Protože chceme dělat druhým radost. Chceme pro ně to nejlepší.

Snažíme se být stále těmi hodnými usměvavými jedničkářkami, které se nikdy neozvou, přestože to v nich vře. Které se stále usmívají, přestože v duchu se jim chce křičet či plakat. Které chtějí být neustále dokonalými ženami, matkami, dcerami, partnerkami, přítelkyněmi, zaměstnankyněmi. Které nikdy nechybují a všechno zvládají s úsměvem. Ale nikdy není pozdě vydat se hledat svou ztracenou tulení kůži.

Když nalezneme samy sebe a svůj střed, pocítíme vnitřní klid a štěstí, a spojíme se se svou vnitřní silou, díky které můžeme léčit a hýbat celým světem.

Jak jsem znovuobjevila svou tulení kůži – duši

Příběh mojí tulení kůže začíná v dětství, kdy mi táta hraje na piano a já u toho tančím. Snažím se pohybem ztvárnit ty krásné tóny a přidat do toho své momentální pocity. Mám naprosto jasno, co mě baví a co chci dělat. 

Postupně na to zapomenu a zasypu to vším, co se má a nemá dělat. Co se ode mne očekává. Jak se mám či nemám chovat. Jak mám či nemám vypadat. Poslouchám rodiče, kamarádky, učitele, poslední módu, a přestávám poslouchat sama sebe. A bude mi trvat ještě dlouho, než začnu opět naslouchat svému srdci. Než objevím svoji ztracenou tulení kůži a s ní i vnitřní sílu, odvahu, svobodu a lásku.

A tak, i když toužím jít na taneční konzervatoř, hlásím se na francouzské gymnázium. I když chci učit pohyb, vystuduji vysokou školu ekonomickou. I když toužím cestovat, zůstávám doma s přítelem. Zažívám fyzickou a emoční nevěru. Nevěrná jsem ale především sama sobě a své duši.

Jednoho dne ale nastane zlom. Odjedu na semestr do Francie. A vesmír se zaraduje a podpoří mne v mém hledání ztraceného já: tři týdny po mém odjezdu se se mnou po sedmi letech rozejde přítel. Ztratím partnera, kterého miluji, a současně nejlepšího přítele, kterému se se vším svěřuji. Jsem úplně sama. V cizím městě, moje duše roztříštěná na tisíc kousků. Moje sebevědomí hluboko pod bodem mrazu.

Nemám ponětí, kdo jsem a kam kráčím. Vydám se tedy na dlouhou pouť, kdy budu dílek po dílku dávat svou duši opět dohromady.

Návrat k sobě skrze cestování

Vydám se do vzdáleného světa, abych našla sama sebe. Na svazích kanadských Skalistých hor zažívám obrovskou euforii a svobodu. Nalézám vnitřní mír a štěstí. A také svou druhou polovičku: muže, kterého si na těch svazích o čtyři roky později vezmu a se kterým pak během čtyř let zplodím čtyři děti.

Často je to ztráta blízké osoby nebo vážná nemoc, které nás donutí vydat se hledat své ztracené já. Ale nemusíme vždy čekat na tyto drsnější životní lekce. Můžeme sbalit bágl a prostě vyrazit. A nemusíme kvůli tomu jet vždy až na opačný konec světa. Ale je dobré vyrazit na ty cesty sám. Protože tak se nejsnáze dotkneme své nejhlubší podstaty.

Návrat k sobě skrze mateřství

Další cestou, jak znovuobjevit samu sebe, je vstup do světa mateřství. Najednou vnímáme život z úplně jiné perspektivy. Co bylo včera prioritou č. 1, je dnes tou poslední věcí na světě. Navíc děti vytrvale testují naše hranice, čímž nám pomáhají si zvědomit, kde vlastně jsou. Co jsme skutečně my a co jen přejaté vzorce.

Pokud tuto životní změnu přijmeme a přestaneme s ní bojovat, můžeme nasednout na vlnu, která nás donese zpátky domů, k naší podstatě. Někdo na ni naskočí hned. Někdo potřebuje trochu popostrčit. Já jsem na ni byla vhozena uprostřed nesčetných probdělých nocí, nekonečného křiku a totálního fyzického i psychického vyčerpání. A ta vlna mne donesla domů. Domů, kde jsem si opět tančila, a spolu s pohybem nechala odplynout i svoje frustrace a obavy.

Návrat k sobě skrze tanec a vědomý pohyb

V dobách mého největšího mateřského temna to byl tanec, který mne vytáhnul ze dna, pomohl mi rozpomenout se na to, kdo jsem, a dal mi křídla. Tehdy jsem se vrátila do dětství, kdy jsem všechny svoje pocity ztvárňovala pohybem a tancem. Vymyslela jsem si jednoduchý tanec na uvolnění emocí a všechno to ze sebe vytančila, vykřičela a vydupala.

Tato moje osobní zkušenost dala vzniknout tanečnímu online kurzu Roztanči svůj den, na kterém hýbeme těly, pročisťujeme hlavu, uvolňujeme emoce a prociťujeme svoji ženskost, nespoutanost a podstatu:

„Úplně jsem cítila, jak mi život koluje v žilách, jak můžu být sama sebou a jak moje ženská dušička jásá!“ (Zuzka)

„Seminář mne zavedl zpátky k sobě a roztančil mou duši. Už jsem zapomněla, jaká holka ve mně vlastně je!“(Mili)

Kromě tance je skvělou cestou, jak se znovu navrátit sami k sobě, jakýkoli vědomý pohyb, který navíc pracuje s fyzickým středem těla, jako např. jóga nebo pilates. Skvěle funguje i pohyb či pobyt v přírodě: procházka kolem řeky, po horách či v lese.

Kouzlo vědomé práce s ženským cyklem

S narozením čtvrtého dítěte jsem začala silně vnímat proměnlivost energií a cyklické opakování v životě. Začnu se o to téma více zajímat a Vesmír mi pošle do ruky knihu Návod na ženy, kde vidím poprvé černé na bílém napsáno, že je zcela normální zažívat výkyvy a necítit se každý den stejně.

Pochopím, že v proměnlivosti se skrývá obrovská krása, síla a svoboda. Objevím dary temnoty i pasivity. Učím se vnímat svou hodnotu, odpouštím sobě i okolí a postupně se začínám milovat a přijímat se vším všudy. Hodná i zlobivá, usměvavá i naštvaná, tlustá i hubená, na vrcholu i na dně.

Vědomá práce s ženským cyklem udělá v mém životě obrovský převrat a mám chuť vykřičet toto poznání do celého světa. A tak se tomuto tématu začnu věnovat i profesně.

Dnes skrze blog, e-booky a kurzy pro ženy, dívky či mámy a dcery šířím téma ženské cykličnosti dál a pomáhám ženám poznat lépe samu sebe, své ženské tělo, duši, vnést do života více radosti, pohody, a žít svůj pravý potenciál.

Žít své poslání a plný potenciál

Objevit samu sebe a své ztracená já je osvobozující a hluboce léčivé. Moci žít své pravé já, v souladu se svou duší a proměnlivým ženským tělem, každý den, celý den, odteď až do konce života, a skrze to pomáhat dalším lidem žít plnější, radostnější a svobodnější život, je úplně nejvíc. Jak toho ale dosáhnout?

Poprvé jsem tuto myšlenku zachytila v knize Tomáše Hajzlera Peníze nebo život, kde jsem si přečetla, že člověk se může živit tím, co ho nejvíc baví a co je jeho vášní.

Tuto myšlenku jsem dále rozvinula a uvedla do praxe díky online kurzům Stáni Stiborové Podnikání z pláže:

Počátky mého dnešního podnikání a naplněného života spadají do období mého největšího temna, kdy jsem několik týdnů pouze přežívala ze dne na den, těšila se, až toto náročné období přejde, děti vyrostou, já se konečně pořádně vyspím, v klidu najím a budu se pohybovat volně, neověšená dětmi, kočárky ani odrážedly. Do období, kdy jsem se setkala se svými nejtemnějšími stíny, bála se sama sebe a chtěla se nechat preventivně zavřít do blázince.

Jednoho dne jsem ale sebrala sílu, začala jednat a tyto stíny prosvětlovat. A pomohlo mi k tomu tvoření. Vrátila jsem se do dětství, kdy jsem všechny své pocity vyjadřovala pohybem a tancem, a začala jsem hrát s kartami, co jsem měla rozdané, a s tím, co mi umožňovaly čtyři děti ve věku 0 – 4 let: natáčet kratičká pohybová a taneční videa z obýváku či zahrady.

Dva týdny poté, co jsem si do deníku zapsala: „Jsem pod obrovským tlakem – fyzickým i duševním – vyčerpává mě to – potřebuji najít cestu ven!“, se mi díky tvoření a natáčení vrátila chuť do života a byla jsem zaplavena novou energií, kterou mi dodával pocit, že vytvářím něco smysluplného. Něco, co pomůže dalším maminkám a ženám cítit se opět ve svém těle i životě skvěle.

A tehdy jsem se rozhodla vstoupit do kurzu Podnikání z pláže a naučit se, jak svou vášeň šířit do světa a pomáhat tím ostatním.

Když jsem na počátku hledala své téma, jímž bych mohla obohatit svět, narazila jsem v jedné facebookové skupině na dotaz: „Jak se mám po porodu dostat zpět do formy?“ Zajásala jsem. Vždyť tomu se díky čtyřem porodům během čtyř let věnuji nepřetržitě už skoro pět let. A tak vznikl nápad natočit videokurz Maminka ve formě, kde jsem využila své zkušenosti cvičitelky pilates i čtyřnásobné mámy.

Během roku jsem ten nápad zrealizovala, kurz vytvořila a začla jej prodávat. V kurzu Podnikání z pláže jsem se naučila všechny technické věci kolem prodeje a navíc jsem objevila úplně novou rovinu osobní svobody, vědomí vlastní hodnoty i sama sebe. Jako by se mi otevřel úplně nový svět.

Jak šel čas, tak jsem si ale víc a víc uvědomovala, že moje téma leží ještě trochu jinde. A že se můj záměr úplně nepotkává s tím, po čem touží moje cílová skupina. Maminky chtěly po porodu zhubnout. Já jim chtěla ukázat, že se můžou cítit ve svém těle skvěle ve všech tvarech a velikostech.

A tehdy vstoupila do hry vědomá práce s ženským cyklem, ve které jsem mohla zúročit všechny svoje zkušenosti a vášně: 20letou praxi vědomé práce s tělem, vášeň k tanci i k hledání podstaty, i čtyřnásobné mateřství. A tak vznikl projekt Cyklická máma, který ženám ukazuje, jak být doma v pohodě po celý měsíc, jak se naučit pracovat se svou proměnlivou energií, poznat svoje tělo a využít svého plného potenciálu, který se v našem ženském cyklu nachází.

Po 5 letech jsem se rozhodla vstoupit do kurzu Podnikání z pláže znovu a projít si jím s tímto novým tématem. A bylo to to nejlepší rozhodnutí. Díky opakované účasti jsem ještě hlouběji poznala sama sebe, ukotvila se ve svém tématu a začala jej s novým nadšením šířit do světa. Jako by mi narostla nová křídla!

A se svým projektem Cyklická máma jsem se dokonce umístila v TOP5 v soutěži začínajících podnikatelských projektů a odměnou mi krom jiného byl hodinový rozhovor se Stáňou Stiborovou, autorkou projektu Podnikání z pláže.

Mluvíme v něm o mé cestě online podnikáním, o osobních i profesních překážkách, které jsem musela cestou překonat, i o tom, jak může vědomá práce s ženským cyklem podpořit úspěch (nejen) v podnikání. Věřím, že v něm naleznete mnoho inspirace a povzbuzení pro vaše další kroky za vaším vysněným, naplněným a radostným životem!

S láskou a vděčností, Katka