Jak jsem zhubla po porodu a po čtyřicítce

V tomto článku se s vámi podělím o své zkušenosti s hubnutím po porodu a po čtyřicítce. Dám vám konkrétní tipy, jak se cítit opět dobře ve svém těle, i jak se naučit přijmout sama sebe ve své současné velikosti. Ukážeme si, jak se naše vnímání sebe sama i naší postavy mění během měsíce, i jak se během měsíce proměňuje naše chuť k jídlu i naše odhodlání něco se sebou konečně udělat. Věřím, že na konci článku pochopíte, že i hubnout se dá s lehkostí a radostí, a že pro dobrý pocit z vlastního těla jsou důležité i jiné věci než číslo na váze či počet centimetrů v pase.

Oblasti hubnutí a představy, jak má naše tělo vypadat, jsou pod silným společenským tlakem, kterému je opravdu těžké nepodléhat. Ze všech stran na nás vyskakuje vychrtlý ideál ženské krásy. A ač v této oblasti probíhají určité změny a existuje dnes už řada iniciativ, které poukazují na ženskou krásu ve všech jejích velikostech a podobách, stále je v nás i v dospívajících dívkách hluboce zakořeněna touha po super štíhlé, až chlapecké postavě.

O poporodním stavu ani nemluvě. Ze všech médií na nás vyskakují fotky, příběhy a titulky, jak ta a ta hned po šestinedělí zhubla. Jak ta a ta má tři měsíce po porodu postavu jako před dítětem.

Jak si v tomto náporu zachovat chladnou hlavu a hlavně neztratit samu sebe? Jak se naučit přijímat se taková, jaká jsem? Jak si zamilovat své tělo ve všech jeho podobách? I o tom si v tomto článku povíme.

Jak jsem čtyřikrát hubnula po porodu 🙂

Celý život jsem byla velmi štíhlá a vysportovaná. Od malička se aktivně věnuji pohybu a od 16 let ho i v různých podobách vyučuji. Pohyb byl pro mne vždy především radostí. Radostí z vlastního těla i radostí ze života. Pak přišla ale smršť čtyř porodů během čtyř let a (nejen) moje tělo dostalo pořádně zabrat.

Patřím k ženám, které během těhotenství nabírají kila raketovým tempem. První těhotenství jsem prožila krátce před třicítkou a přibrala během něj 22 kg. V porodnici jsem byla překvapená (jako asi my všechny, které jsme rodily před vévodkyní Kate, která toto téma veřejně otevřela a ukázala celému světu své poporodní bříško), že se na velikosti břicha skoro nepozná, která žena v porodnici rodila a která ještě ne.

Během šestinedělí jsem se každodenně věnovala práci s pánevním dnem a středem těla a výsledkem bylo, že jsem po šestinedělí oblékla své původní oblečení. Půl roku po porodu jsem pak měla o 5 kg méně než před otěhotněním. Z mého pohledu takřka zadarmo.

Po druhém porodu k žádnému hubnutí nedošlo, neboť jsem 8 týdnů po porodu potřetí otěhotněla. Po třetím porodu téma hubnutí nebylo na pořadu dne, neboť jsem měla doma novorozence, 11měsíční a 2,5leté dítě.

Nicméně pánevnímu dnu i středu těla jsem se čas od času věnovala i nadále a výsledkem bylo, že jsem se po fyzické stránce cítila velmi dobře. Natolik dobře, že jsem 8 měsíců po třetím porodu otěhotněla počtvrté. Těsně před čtvrtým porodem jsem pak měla o 30 kg víc než po prvním poporodním zhubnutí.

Tři měsíce po posledním porodu u mne nastoupila šílená únava, fyzická i psychická. Toto období trvalo 2 – 3 měsíce a považuji ho za své největší období temna. Období, kdy jsem si sáhla na dno a setkala se se svými nejtemnějšími stíny, abych je mohla za nějakou dobu přijmout a proměnit v dary. V té době mi pomohly dvě věci: vědomý čas pro sebe (který se tehdy počítal na vteřiny až minuty denně, ale i ty udělaly divy) a tvoření, které mne celoživotně nabíjí energií a chutí do života:

Během půl roku jsem vytvořila online kurz Maminka ve formě, který se věnoval tomu, jak se pomocí vědomého času pro sebe a vědomého pohybu dostat po porodu zpět do formy. Zařadila jsem do něj cviky z pilates, které mi pomohly po všech čtyřech porodech nabýt opět fyzickou i psychickou formu.

Kila šla po posledním porodu ze začátku dolů, ale už nikdy se nevrátila na úroveň před prvním otěhotněním a stále jsem měla asi 10 kg navrch. Postava se začala opět víc rýsovat, ale bříško zůstávalo, ač jsem dál praktikovala cviky, které mi v těch 30 a po prvním porodu pomohly zhubnout během prvních dvou měsíců.

Byla jsem alergická na neustálé významné pohledy směřující k mému břichu, stejně jako na otázky, zda čekáme páté dítě. Nesnesla jsem, když se manžel mého břicha dotýkal. Sama jsem se snažila své břicho neustále maskovat a každé ráno ho velmi přísně hodnotila v zrcadle.

Navíc jsem si všimla, že moje váha začala jít nahoru. Přestože jsem začala pravidelně běhat a hýbala se mnohem víc než dříve. Přestože jsem jedla stále stejně, spíš i méně než dřív.

Cítila jsem, že do mé postavy i hmotnosti začíná mimo jiné promlouvat i věk, měnící se hladina hormonů a metabolismus. Vnitřně jsem cítila, že ta odpověď spočívá v jídle, ale zatím jsem ještě necítila potřebu ani motivaci svůj jídelníček upravovat.

Naučila jsem se přijímat se taková, jaká jsem

Zaměřovala jsem se na to, jak se naučit přijímat se taková, jaká právě jsem. Jak milovat své tělo ve všech jeho podobách. A na této cestě mi nejvíce pomohla ženská cykličnost: pochopila jsem, že v oné proměnlivosti se skrývá obrovská krása, síla a svoboda. Objevila jsem skrze ni dary temnoty, pasivity a umění jen tak být. Naučila jsem se díky ní lépe vnímat svou hodnotu, odpustit sobě i okolí, a krůček po krůčku se více milovat a přijímat se vším všudy.

Před dvěma lety jsem si do deníku zapsala: Mám 78 kg a je mi skvěle! Měla jsem o 15 kg víc, než býval můj standard v dospělosti, ale cítila jsem se ve svém těle mnohem lépe, než kdykoli dřív. Díky cykličnosti a vědomému pohybu jsem se naučila své tělo mnohem víc vnímat. Zamilovala jsem si svou menstruaci, během tří let jsem odložila veškeré menstruační pomůcky a dnes si už několik let užívám svobody volné menstruace. Začala jsem si mnohem víc užívat milování s partnerem.

Přijala jsem své poporodní bříško: začala jsem si ho každý den hladit a masírovat vonnými oleji. Děkovala jsem mu, že bylo na 4x 9 měsíců domovem mým čtyřem největším učitelům. Rozhodla jsem se nechat si jej pomalovat hennou, podobně jako to dělají ženy v rámci předporodních rituálů. Také jsem si ho chtěla nechat vyfotit v rámci profesionálního focení, které jsem si objednala loni v létě. A dnes je to pro mne jedno z nejerotičtějších míst mého těla a miluju, když se ho můj muž dotýká.

Přijala jsem svou novou velikost a podobu. A díky přijetí své současné situace jsem otevřela prostor pro změnu.

Tělo nám dává signály, co potřebuje. Když je nevnímáme, zesílí jejich intenzitu.

Už dlouho jsem cítila, že klíč k zhubnutí se u mne nalézá v úpravě stravy. Ale stále se mi do toho nechtělo. A tak moje tělo přistoupilo k trochu důraznějšímu signálu, který mne měl upozornit na jeho potřeby, které se v čase mění. Co tělo potřebovalo ve 30, už ve 40 nepotřebuje.

A ten signál spočíval v tom, že jsem strávila během střevní virózy jednu noc s hlavou v záchodové míse a následně jsem dva dny nejedla. A během těchto dvou dnů jsem si uvědomila, jak se cítím dobře. Jak se cítím lehce, svobodněji a radostněji. Uvědomila jsem si, že už vlastně nepotřebuji jíst tolik, jako dříve. Uvědomila jsem si, že už ke svému štěstí nepotřebuji jíst cukr.

Poslechla jsem své tělo a zcela intuitivně upravila svůj jídelníček. Bez jakéhokoli studování různých tipů diet. Bez jakýchkoli aplikací sledujících příjem kalorií. Dělala jsem to, co jsem cítila, že tělo potřebuje. Občas jsem zkusila udělat něco po staru a tělo mi dalo okamžitě signál, že tudy cesta nevede.

Během 6 měsíců jsem zhubla 15 kg a 15 cm v pase i přes boky. Po 11 letech jsem se vrátila na svou původní předporodní váhu. Na váhu a míry, na které jsem byla zvyklá skoro celý život. A překvapilo mne, jakou roli to sehrálo v tom, že se teď mnohem víc cítím sama sebou. Když jsem před dvěma lety měla těch 78 kg, cítila jsem se opravdu skvěle. Ale dnes se cítím ještě mnohem lépe.

Můj současný stravovací režim

Jenom pro zajímavost zde krátce popíšu, jak dnes vypadá můj stravovací režim. Ber to ale opravdu jen jako jeden příklad z mnoha. Není to návod na to, co a kdy máš jíst, abys zhubla. Je to pouze obrázek toho, co cítím, že moje tělo v mé současné životní fázi potřebuje:

Začnu netradičně večeří: Večeřím mezi 17 a 18hod. V zimě zeleninové polévky, v létě zeleninové saláty (všimla sis, jak se naše chutě proměňují i během roku?). K obojímu si dávám nějaké pečivo a moje milované sýry. A pak už nejím. Dříve jsem milovala lehnout si večer s mužem na pohovku, pustit si nějaký pěkný seriál a udělat si k tomu pěkné občerstvení: sýry, klobásky, chlebíček a lahev vína. Dnes zůstávám u toho vína. Zjistila jsem, že když si dám něco ještě po té 18. hodině, špatně se mi usíná, hůř se mi spí a i ráno se nebudím tak odpočinutá.

Snídám mezi 8:30 a 9hod. V zimě neslazenou ovesnou kaši, v létě neslazené müsli s mlékem či bílým jogurtem. Když zcela výjimečně večeřím později, snídani přeskakuji úplně a dávám si až oběd.

A pak už jenom obědvám, kolem poledne. V zásadě stejné jídlo jako dříve, ale zjistila jsem, že mi stačí menší porce.

Cukr prakticky nejím. Ne že bych ho vyloučila úplně ze svého života, ale zjistila jsem, že mému tělu nedělá většinou dobře. V určitých fázích, které zmíním dále, si dám třeba jednu pralinku kvalitní čokolády nebo malý kousek nějakého domácího pečení.

Když jsem vyřadila ze svého života cukr, bylo to dost podobné jako po vysazení hormonální antikoncepce: najednou jsem cítila jeho pravou chuť. Najednou bylo všechno jakoby plnější a opravdovější.

6 tipů, jak hubnout s lehkostí a radostí

1. S nikým se nesrovnávej

Prvním důležitým pravidlem je přestat se s kýmkoli srovnávat, včetně tvého já před porodem. Každá jsme jiná. Každá máme jinou startovací čáru: je rozdíl, jestli shazuješ 8, 18 nebo 28 kg. Je rozdíl, jestli ti je 20, 30 nebo 40. Každá máme jiný metabolismus, jiné spalování. Každé naše tělo má trochu jiné potřeby. Řiď se pouze svým momentálním pocitem ze sebe samé, bez ohledu na minulost a na jakákoli očekávání.

Přijmi fakt, že po porodu už nic nebude jako dřív, včetně tvé postavy a váhy. Což rozhodně neznamená, že musíš být už navždy těžší a „tlustší“. Možná budeš jednou naopak štíhlejší. Ale honit se za každou cenu a co nejdříve za svou předporodní váhou nemá smysl.

2. Dopřej si čas

Nemusíš se tlačit vypadat hned po šestinedělí nebo po třech měsících jako předtím, jako tvoje kamarádka nebo nějaká celebrita. Dopřej svému tělu i sama sobě čas. Ingeborg Stadelmann ve své nádherné knize Zdravé těhotenství, přirozený porod píše, že tělo potřebuje pro „návrat zpět“ minimálně stejně dlouhou dobu, jako trvalo těhotenství, tedy 9 měsíců. Pokud máš dětí víc, úměrně to násob (a přidej něco navrch:)).

Já jsem prožila čtyři porody během čtyř let, a tedy jsem byla skoro 5 let soustavně těhotná nebo bezprostředně po porodu. Dala jsem si tedy cíl, že pro ten „návrat“ si dopřeju 5 let. Nakonec k tomu návratu ve smyslu původní váhy a měr došlo po šesti letech. Ve svém těle jsem se ale začala cítit dobře mnohem dřív. A ty můžeš také!

3. Odpověz si na otázku, proč chceš vlastně zhubnout

Vždy, když o něco usilujeme nebo někam směřujeme, je fajn vyjasnit si hned na začátku naši motivaci. Proč to vlastně chceme. A dále to podrobit zkoušce, zda to takto chceme opravdu my, zda jsme toto ještě opravdu my, nebo zda to je jen něco vnějšího, co jsme v průběhu života přijaly za své, ale v hloubi duše s tím vůbec nesouzníme.

Než se tedy vydáš na cestu za hubnutím, odpověz si na otázku, proč chceš vlastně zhubnout. Proč se chceš vrátit na svou původní (nebo jakoukoli jinou) váhu. Proč si myslíš, že zrovna tato váha je pro tebe ta pravá. A jde ti skutečně o ty centimetry a kila, nebo je v tom ještě něco jiného?

4. Hýčkej svoje „nedostatky“

Moc dobře to znám. Někdy se na to svoje tělo už ani nemůžeme podívat. Ježíš, tady mi zase leze špek z kalhot. V těchto šatech jsem fakt tlustá. Ach, ten můj zadek. Mám boky jako skříň 🙂 Jsme naštvané, frustrované, zdeptané. Zkusme to ale obrátit:

Věnujme všem těmto v našich očích nedostatkům pravidelnou péči, lásku a úctu. Pohlaďme své bříško, zadek či stehna. Dopřejme jim láskyplného doteku. A mluvme s nimi. Ptejme se jich, jak se dnes cítí a co by potřebovaly.

Vypadá to možná ulítle a ze začátku si budeš připadat divně, ale opět, dej tomu čas. Buď k sobě i ke svému tělu laskavá a měj s ním i se sebou trpělivost. Mnohonásobně se ti to vrátí. A že si teď vůbec neumíš představit, že by ses toho svého příšerného břicha či těla vůbec dotkla? Začni po malých krůčcích. Letmými opatrnými doteky během dne. Jako kdybys nesměle flirtovala. Tak flirtuj sama se sebou 🙂

5. Nauč se naslouchat svému tělu

Naše těla jsou nekonečně moudrá a přesně ví, co a proč potřebují. Důvěřujme jim proto a mluvme s nimi. Zde je pár tipů, jak se se svým tělem propojit:

• Zpomal tempo a seškrtej všechny svoje povinnosti. Když jsi furt v jednom kole a stále myslíš a řešíš tisíce věcí, nemáš už prostor soustředit se na sebe, na svoje potřeby i svoje tělo. Pokud ti to přijde momentálně zcela nereálné, zkus to během 1-2 dnů v měsíci. Ideální dobou pro to je tvoje menstruační fáze.
• Propojuj se se zemí a buď co nejvíce v přírodě. Hrabej se v hlíně. Choď na boso. Válej se v trávě. Běž se projít do lesa nebo k řece. Poslouchej, jak zpívají ptáci. Přivoň si ke květinám v zahradě nebo na louce. Pozoruj, jak plyne řeka (také se můžeš svléknout a aspoň na chvíli se do ní ponořit:)).
• Věnuj se jakémukoli vědomému pohybu. Můžeš chodit na lekce pilates, jógy nebo jiného body&mind stylu, ale můžeš také každý den udělat třeba jen pár vědomých nádechů a výdechů. Běž na procházku nebo si krátce zaběhej a místo oblíbené hudby nebo podcastu zkus jednou poslouchat svoje tělo: jak se má, co ho kde trápí, co ho naopak činí šťastným, které svaly u pohybu zapojuješ, kudy do tebe vzduch vstupuje a kde všude se ve tvém těle šíří.
• Poznej lépe svůj ženský cyklus. Náš menstruační cyklus ovlivňuje veškeré oblasti našeho života. To, jak se cítíme, jak se chováme, kolik máme energie, jaké jsou naše potřeby i jak se během měsíce proměňují naše schopnosti. Nauč se vnímat své proměnlivé tělo. Dopřej mu to, co v dané fázi tvého cyklu potřebuje. Objev dary, které ti jednotlivé fáze přinášejí.

6. Respektuj svoji ženskou proměnlivost

Kromě proměnlivých potřeb a schopností tvého těla ovlivňuje tvůj ženský cyklus i to, jak sama sebe během měsíce vnímáš, jak vnímáš své tělo a jeho zdánlivé nedostatky, jak se během měsíce proměňují tvoje chutě (nejen) k jídlu, jak se mění tvoje potřeba pohybu nebo odhodlání něco se sebou konečně udělat.

A pokud se naučíš tyto proměny na sobě vnímat a respektovat je, přinese ti to harmonii ve tvém těle i ve tvém domově. Respektování tvojí cyklické podstaty vnese do tvého života i těla více radosti, klidu, naplnění, svobody či důvěry. Budeš laskavější k sobě i ke svému okolí. Naučíš se lépe směřovat a využívat svou aktuální energii a schopnosti. Cykličnost ti pomůže přijímat sama sebe se vším všudy. Život se vším, co přináší. Vidět ve všem a ve všech to krásné.

Jak se projevuje ženská cykličnost na naší chuti a ochotě se hýbat jsem popsala v článku Hýbejte se podle ženských fází. Zde se podíváme, jak se naše proměnlivé potřeby a chutě projevují na našem stravování.

Pokud si nejsi jistá, co která fáze znamená a kdy nastává, můžeš si objednat e-book Cyklická máma: nauč se respektovat své proměnlivé potřeby a využívat své zesílené schopnosti, ve kterém ti vysvětlím, co ti která fáze přináší, jak ji na sobě poznat i jak si podle svého cyklu plánovat život a žít jej v souladu se svým cyklem.

Dynamická fáze: v této fázi nám většinou stačí jíst méně a táhne nás to k lehkým, čerstvým a zeleným potravinám. Je to nejlepší fáze na to začít s nějakou úpravou jídelníčku, novým stravovacím režimem nebo pohybovou aktivitou.

Ovulační fáze: v této fázi máme největší chuť – do života, na sex i na jídlo 🙂 A tak si ho dopřej a vychutnej si bez výčitek každé sousto. Mňam! Navíc si v tomto období připadáme nejkrásnější, takže budeme i méně řešit nějaký ten špíček navíc.

Premenstruační fáze: čas na tvoje tajné zásoby čokolády. Navíc být hladová a PM je opravdu vražedná kombinace. Pro tebe a hlavně pro tvé okolí 🙂 A tak opět, dopřej si dostatek jídla a vychutnej si tu jednu dvě pralinky zcela bez výčitek. A nezapomeň, že v této fázi jsme nejvíce kritické, ke svému okolí a hlavně samy k sobě. Takže ti ten zadek bude v této fázi připadat možná obzvlášť velký. Navíc máme v této fázi zcela přirozeně tendenci v těle zadržovat víc vody, takže si často připadáme opuchlé a nateklé. Ale je to jen fáze, která přejde. Fakt.

Menstruační fáze: zde vnímám, že víc než kdy jindy hrají roli i vnější okolnosti a nastavení: pokud se ti podaří vytvořit si prostor pro ztišení a zklidnění, což jsou hlavní potřeby této fáze, pravděpodobně ti bude stačit velmi málo jídla. Menstruační fáze je fází očisty, a tak nám pomůže pít hodně čisté vody a naše potřeba jídla bývá menší. Pokud nám ale na tuto fázi vyjde nějaký náročnější program a musíme podávat větší výkon, roste i naše potřeba jídla. Já osobně cítím, že když se to na mě v této fází valí ze všech stran, tak potřebuji masooo 🙂

Čím tedy začít a do čeho se pustit nejdříve? Začni tím, že si budeš víc všímat sama sebe. Pokud máš pocit, že na to teď opravdu nemáš čas ani energii, začni pár minutami denně. Vyhraď si pravidelný čas (třeba ráno hned po probuzení, po obědě, když jdou děti spát, nebo večer během Večerníčku), kdy se budeš věnovat sama sobě a svému tělu.

Dávej si pravidelná „rande“ se svým tělem. Hýčkej ho, pečuj o ně a zajímej se o něj. Jak se cítí, co potřebuje. A pak zkus alespoň na čas jeho potřeby naplňovat a pozoruj, jak se budeš u toho cítit.

A hlavně, netlač na něj ani na sebe. Dopřejte si čas. Pokud máš právě teď pocit, že vůbec necítíš, co bys ty i tvoje tělo potřebovala, nevadí. Zkoušej to dál. Hledej odpovědi v přírodě, ve ztišení, ve vědomém pohybu. Buď k sobě laskavá a měj se sebou trpělivost. A nezapomeň, jsi nádherná právě taková, jaká právě teď jsi! I se všemi kily a centimetry „navíc“ ♥